Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Žádná duše se nemůže inkarnovat bez ochranné bubliny, ať už si zvolí nějakou vadu, nebo kvůli karmě z minulých životů. Budou mít tuto bublinu a budou umístěni do světa, který je pro ně vhodný, aby mohli pokračovat v přežívání ve fyzické doméně. Protože život za životem byla duše zapouzdřená. A zatímco jsou vtěleni, musí mít mysl, tělo i emoce, psychické schopnosti a všechny možné věci, které se míchají do utvářené lidské existence. Právě díky tomu všemu také vstupují do interakce s ostatními lidmi ve svém okolí. A kvůli této interakci vznikají konflikty, láska, připoutanost, spolupráce atd. A právě tím se bude rodit stále více a více karmy. Do tohoto systému se tedy bude zaplétat stále více věcí. I když Buddha již byl Buddhou před mnoha životy, dokonce od nepaměti, pokud se znovu narodí do tohoto světa, musí mít také takovou bublinu. Jinak byste tu nemohli být. Buď je to pro Ně stvořeno, nebo si to sami zvolili, aby sem mohli přijít za Jejich účelem, jako je osvobození jiných nevědomých bytostí, nebo aby stvořili nové Buddhy Jejich vlastní Mocí a Jejich vlastní Milostí pod vedením Nejvyššího, Vrcholně Mocného BOHA Všemohoucího či Trojice dohromady, tedy Všemohoucího BOHA, Syna BOŽÍHO a také dalšího Syna BOŽÍHO, rovněž stvořeného BOHEM. A Ti dva budou mít více tvořivosti díky Jejich Síle od BOHA, a budou mít více a více světů, nebo budou pomáhat stále více stvořeným bytostem na různých planetách, v různých světech. Z tohoto důvodu se Shakyamuni Buddha narodil do královské rodiny, a poté musel mít mnoho, mnoho konkubín, dokonce až 500 konkubín. Tak se to ale v dávné Indii říkalo, znamenalo to hodně, hodně, hodně. Neznamená to, že jich muselo být přesně 500. Nebo se někdy uvádí 2 000, což je dokonce mnohem, mnohem větší počet, než si dokáží obyčejní lidé představit. Nikdo by neměl ve svém domě nebo ve svém okolí třeba 2 000 lidí, jako, že by Buddha měl 2 000 mnichů. Nejde přesně o 2 000. Mohlo by jich být více; mohlo by jich být méně. Ale ve starověkém počítání, vyjádření nebo popisu to znamená velké číslo. Buddha tedy ve skutečnosti neměl žádnou touhu. Buddha neměl žádnou touhu mít 500 žen, aby byly Jeho manželkami nebo Jeho konkubínami, a netoužil si vzít Svou tehdejší princeznu, Svou tehdejší manželku. Netoužil mít syna jménem Rahula. Ale prostě to tak bylo zařízeno. Každý, kdo přijde na tento svět, musí být podroben zkoušce. Kladou pasti, triky a zkoušky kolem vašeho života, před váš život i uvnitř vašeho života, aby zjistili, zda dokážete uniknout, zda se dokážete odpoutat od všech těch pokušení postupně, konečně, nebo okamžitě. Záleží na tom, kolik žáků ten Mistr nebo ten Buddha má. Takže spočítají veškerou tu karmu a způsobí tolik trápení v životě toho Buddhy, a to kvůli karmě lidí, které On zachrání. Někdo musí za jejich karmu zaplatit. Všichni lidé mají karmu. A poté co to přijal, měl Svůj život rozvržený před Sebou ještě předtím, než se vůbec narodil. Buddha tedy musel všechno tohle vědět ještě před Svým narozením. Musel to všechno přijmout, aby mohl zachránit tolik lidí, jaké lidi, kde a kdy atd. Když byl Buddhův klan strašlivě utlačován, zraňován, potupen a urážen tím nejhorším možným způsobem, Buddha nemohl použít Svou moc, aby to vyřešil, protože to byla jejich karma. V minulých životech nebo během svých současných životů něco provedli, počínaje urážkou jednoho ze sousedních králů, urážkou proto, že se narodil matce, která byla služebnou. Zařídili, aby se za sousedního krále provdala služebná místo skutečné princezny, o kterou se ucházel. A tak o tom všechny královské manželky v té zemi věděly. Když tedy král přijel na návštěvu do země své matky, všichni ho uráželi. Říkali: „Jsi jen syn služebné. Jsi nic. Nechovej se tak arogantně, nebo mocně nebo povýšeně,“ a podobné věci. Král se tedy velmi rozhněval a poté šel a zničil celý klan nejbrutálnějším způsobem, jaký si dokážete představit. Nyní, všemožní Buddhové, kteří přicházejí do tohoto světa, nepřicházejí kvůli politickým konfliktům, nebo uzavírání míru nebo zastavení války Jejich vlastní magickou silou či něčím podobným. Jejich posláním je výhradně přijít a zachránit všechny duše, které jsou připraveny vrátit se Domů a požádají o to. A i přesto, Jejich životy provází tak krutý osud. Četli jste o životech mnoha Mistrů a víte, že s nimi bylo zacházeno velmi krutě. Posledním z nich, o kterém víte, byl náš Pán Ježíš. Neudělal nic špatného. Kázal pouze spravedlnost, a kázal pouze o BOŽÍM Království. Dokonce mu nezáleželo na Království na Zemi. I když Ho lidé chválili a udělili Mu titul „Král Židů“, to vůbec nebyl záměr Pána Ježíše. Tento svět mu byl lhostejný. A dokonce řekl: „Ať mrtví pohřbívají mrtvé,“ čímž dal najevo, že si uvědomoval, kolik lidí může zachránit, a že ti ostatní, i když chodí, mluví, jsou mrtví. Smrt neznamená jen fyzickou smrt. Pokud neznáte BOHA, pokud je vaše duše obalena neproniknutelnými zdmi karmického břemene, a nevědomostí a prokletým osudem, pak jste již mrtví. Vaše duše je uvězněná a není svobodná, a tak to bude pokračovat navždy, dokud skutečně nezatoužíte vrátit se Domů, nezatoužíte znovu poznat BOHA a nezatoužíte spatřit Mistra, který vás zachrání. Ve světě takhle pohřbeném pod nesmírně těžkou karmou, pro každou jednotlivou bytost na této planetě, si představte, jak by jakýkoli Mistr mohl nebo dokázal pro ně nastolit mír. Ani Shakyamuni Buddha, Světem Ctěný, známý, respektovaný a milovaný celým Nebem i Zemí nedokázal osvobodit Svůj vlastní klan od této vražedné karmy. Mohli se tomu však vyhnout, kdyby mlčeli a byli shovívavější, a milující a laskavější k tomu dítěti, z něhož se stal mocný král. Mohli ho prostě přivítat a zahrnout ho láskou a úctou, protože jeho osud ho předurčil k tomu, aby se stal králem země. Ale ne, oni si z něho utahovali, neustále ho uráželi, až to už nemohl dál snášet. Proto se v dávných dobách říkalo: „Než promluvíš, sedmkrát si to rozmysli.“ Existuje také přísloví, které vás varuje, že vaše slova mohou být jako šíp – nestřílejte jen tak náhodně kamkoli. Ve světě, jako je ten náš, je velmi těžké nastolit mír, protože z různých obsahů bublin bude plynout různá karma. Proto trvá tak dlouho, než se jakýkoli mír projeví. Minule se mír v Evropě vyřešil rychle, protože jsem mohla cestovat po celé Evropě – každé dva dny do jiné země. A lidé říkají, že to pro mě bylo nebezpečné. Ne, ne, tehdy to ještě nebezpečné nebylo, protože jsem nebyla známá po celém světě a nijak ostře jsem nezasahovala do války ani neříkala věci přímo, čímž bych urazila vůdce. Ale teď je to jiné. Nemohla jsem to snést. Neměla jsem to dělat. Neměla jsem se do války vměšovat, ani slovy ve svém projevu. Ale prostě jsem to nemohla snést, vidět, jak lidé trpí, jak musí utíkat ze svých domovů a umírat na cestě nebo kdekoli mimo svou vlast, mimo místo, které milují a kde žili celý svůj život i celá jejich generace, a jak přicházejí o všechno. Nemohla jsem to snést. Prostě mi to vyletělo z úst, aniž by to můj mozek předem zkontroloval. A tak mi to přináší spoustu potíží, i s těmi, co se zabývají drogami, a tak podobně. Photo Caption: „Myslíš si, že kaligrafii si mohou užít jen lidé?“
